Petr s partnerkou bydlí v nájemním bytě v jednom z větších bytových domů. Když se nastěhovali, pochvalovali si především klid a pohodové sousedy. Po několika měsících je ovšem během noci začal budit zvuk, který nedokázali identifikovat.
„První noci jsme tomu vůbec nevěnovali pozornost. Probudilo nás takové zvláštní vrčení. Jako když někde běží nějaký motorek a do toho se něco přesouvá nebo škrábe. Trvalo to možná půl minuty a pak byl zase naprostý klid,“ popisuje Petr.
Jenže situace se začala opakovat. „Jednou nás tenhle zvuk vzbudil kolem půlnoci, podruhé třeba ve dvě ráno a několikrát těsně před svítáním. Některé noci nic a jindy se zvuk ozval klidně dvakrát za hodinu. Ta nepravidelnost nám nešla do hlavy.“
„Sousedi štěnice v bytě neřešili, zamořili půlku paneláku,“ píše Martin
Přemýšleli jsme, co tam v noci dělá
Petr byl přesvědčený, že zvuk přichází z bytu přímo nad nimi. Společně s partnerkou proto začali hledat možné vysvětlení. „Přítelkyně tvrdila, že je to robotický vysavač. Já jsem tipoval pračku. Jenže když nad tím člověk přemýšlel, nedávalo mu smysl ani jedno.
Proč by někdo pouštěl vysavač ve čtyři ráno? A pračka zase nedělá hluk půl minuty a potom se na několik hodin vypne,“ vzpomíná, jak postupně eliminovali možné zdroje hluku.
Samotný zvuk podle něj nebyl nijak extrémně hlasitý. Problém byl ale v době, kdy se ozýval. „Člověk by si řekl, že půl minuty nic není. Jenže když vás to vytrhne ze spaní ve tři ráno a vy pak dalších čtyřicet minut koukáte do stropu, začne vám to po několika týdnech lézt na nervy.“
„Z bytu od souseda se linul nesnesitelný zápach. Po jeho smrti nás čekal šok,“ píše Marek
Soused vůbec netušil, o čem mluvím
Petr přesto dlouho váhal, zda má za sousedem zajít. Nechtěl vyvolávat konflikt kvůli hluku, který trval jen několik desítek sekund. Příležitost se naskytla až ve chvíli, kdy se oba muži náhodou potkali před domem.
„Zeptal jsem se ho, jestli v noci nepouští nějaký spotřebič. Díval se na mě úplně nechápavě. Říkal, že pračku ani myčku v noci nezapomíná a robotický vysavač nemá. V posteli je před půlnocí a ho samotného nic nebudí. Připadal jsem si jako blázen,“ píše Petr.
Když Petr sousedovi přesně popsal, co s partnerkou během nocí slýchají, souseda nakonec jedno možné vysvětlení napadlo. „Chvíli přemýšlel a pak se mě zeptal: ‚A nemůže to být záchod pro kočky?‘ Nejdřív jsem si myslel, že si ze mě dělá srandu. Vůbec jsem netušil, že existuje kočičí záchod, který může dělat nějaký hluk.“
„Mysleli si, že na to nepřijdeme. Omyl,“ popisuje likvidátor nejabsurdnější pojistné podvody v domácnostech
Za všechno mohla kočičí toaleta
Soused měl dvě kočky a pořídil jim automatickou samočisticí toaletu. Po použití se zařízení samo spustilo a provedlo čisticí cyklus. To také vysvětlovalo, proč se zvuk neozýval každý den ve stejnou dobu.
„V tu chvíli nám to najednou celé zapadlo. Když šla kočka na záchod v jednu ráno, slyšeli jsme ho v jednu. Když tam šla ve čtyři, vzbudilo nás to ve čtyři. A když tam šly obě, mohli jsme ten zvuk slyšet během jedné noci několikrát.“
„Říkal, že u něj v ložnici je toaleta slyšet jen trochu a nikdy ho nevzbudila. Jenže ji měl postavenou na tvrdé podlaze v pokoji přímo nad naší ložnicí. U nás dole jsme slyšeli hluboké vrčení, které bylo v nočním tichu opravdu nepříjemné.“
Celý problém se nakonec povedlo zdárně vyřešit. „Soused kočičí toaletu přemístil a vypodložil ji měkkou podložkou, aby se hluk tolik nešířil. Řekl nám, že kdyby to nepomohlo, bude na noc vypínat automatické čištění. Od té doby nás to nevzbudilo,“ říká Petr.
„Dneska mi přijde trochu absurdní, kolik večerů jsme strávili debatou nad tím, co ten člověk nad námi proboha dělá. Přitom on celou dobu spal a vůbec netušil, že nás něco budí. Kdybych za ním zašel o tři měsíce dřív, mohli jsme si ušetřit spoustu probdělých nocí,“ uzavírá svoje vyprávění Petr.
Autorský text + e-mail od respondenta
