Starší byt v panelákovém domě si postupně upravili podle sebe, investovali do nové podlahy, nábytku i vybavení a těšili se, že po letech v nájmu budou konečně bydlet ve svém. První měsíce nic nenasvědčovalo tomu, že by se jejich vysněné bydlení mělo změnit v noční můru.
Pak ale přišlo peklo, které je stálo desítky tisíc korun, týdny nervů, a především pocit bezmoci. O nepříjemnou zkušenost se s naší redakcí podělil jeden ze čtenářů, dvaačtyřicetiletý Martin.
Nezvaní hosté, kvůli kterým se báli jít spát
„Kdyby mi někdo dřív řekl, jak moc vám něco takového může zasáhnout do života, asi bych mu nevěřil. Člověk má pocit, že v dnešní době už zamoření nezvaným návštěvníky ve slušném domě nehrozí. Opak ale je pravdou,“ začíná svoje vyprávění Martin.
Důvodem byly štěnice. Zpočátku přitom netušili, co se děje. Občas se jim na těle objevil svědivý flíček, později jich začalo přibývat. Martin s partnerkou nejprve uvažovali o alergii, komárech nebo blechách, které si domů přinesl jejich čtyřnohý mazlíček. Skutečnost zjistili až ve chvíli, kdy jednu štěnici objevili přímo v ložnici.
„Partnerka ji našla u postele. Vyfotili jsme si ji, začali hledat na internetu a během chvíle nám bylo jasné, co máme doma. Ten pocit byl příšerný. Ještě ten večer jsme převraceli matraci, kontrolovali rošty a najednou jsme začali vidět věci, kterých jsme si předtím vůbec nevšímali,“ vzpomíná.
Při čtení článku se i vy začnete drbat! Štěnice - malý parazit, velký problém
Mysleli si, že problém je u nich
První reakce byla podle Martina směs studu, paniky a nepochopení. Oba začali přemýšlet, odkud si mohli štěnice přinést. Probírali kufry z dovolené, řešili návštěvy i pracovní cesty, během kterých přespávali na hotelech.
„Člověk má v hlavě pořád zakořeněné, že štěnice znamenají špínu. Přitom jsme doma měli vždycky vzorně uklizeno, všechno nové nebo pár let staré. Stejně se ale stydíte. Připadáte si, jako byste něco zanedbali,“ říká Martin.
Situace se změnila ve chvíli, kdy začali problém řešit s dalšími obyvateli domu. Z rozhovorů na chodbě postupně vyplynulo, že zdaleka nejsou jediní. „Nejdřív se jedna sousedka přiznala, že si našla na těle podobné štípance. Pak další soused zmínill, že něco našel za postelí. A během pár dnů jsme zjistili, že nezvané nájemníky řeší v několika dalších bytech,“ popisuje.
Sousedi o štěnicích údajně věděli
V tu chvíli se začala skládat dohromady celá mozaika. Několik obyvatel domu mělo podezření, že problém mohl začít v jednom konkrétním bytě. Jeho obyvatelé podle sousedů o výskytu štěnic věděli delší dobu, situaci ale údajně neřešili.
„Tohle mě dostalo asi nejvíc. Dozvěděli jsme se, že jedni sousedi měli bojovat se štěnicemi svépomocí už několik měsíců. Údajně o nich věděli, ale nikomu nic neřekli. Koupili si nějaké spreje a zkoušeli to řešit sami. Mezitím se podle všeho šířily dál,“ tvrdí Martin.
V domě vypukla sousedská válka
S rostoucím počtem případů začala podle Martina houstnout také atmosféra v domě. Na chodbách se řešilo, kdo štěnice přinesl, kdo o nich věděl a kdo měl problém nahlásit dříve. Někteří obyvatelé požadovali okamžitý společný zásah, jiní odmítali vpustit kohokoliv do bytu.
„Bylo to opravdu zlé. Lidé se začali obviňovat navzájem, padaly nadávky. Někdo tvrdil, že za to může soused, který si nosí domů věci od popelnic, jiní ukazovali na nájemníky, kteří se do domu přistěhovali se starým nábytkem z blešáku. Každý hledal viníka,“ vzpomíná Martin.
Právě neochota některých domácností spolupracovat byla podle něj největším problémem. Martin s partnerkou objednali odborný zásah deratizérů, zároveň ale začali mít strach, že bude zbytečný, pokud se štěnice nacházejí i v okolních bytech.
„Zaplatíte firmu, připravíte celý byt, všechno perete, balíte do pytlů a pak zjistíte, že soused vedle neudělá vůbec nic. V paneláku přitom nejste na ostrově. To byla ta největší bezmoc,“ říká.
Lávové kameny a jejich využití: Pohlcují pachy, špatnou energii, umí zchladit i zahřát
Týdny žili mezi pytli s oblečením
Jejich běžný život se během několika dnů změnil k nepoznání. Textil třídili, prali a ukládali do uzavřených obalů. Kontrolovali postel, matraci, lišty i okolí nábytku. Každý nový štípanec znamenal další vlnu nervozity.
„Náš byt vypadal jako sklad. Všude pytle, věci oddělené podle toho, co je vyprané a co ještě ne. Partnerka byla psychicky úplně vyčerpaná. Budila se v noci, rozsvěcela a kontrolovala postel. Já jsem začal dělat totéž,“ popisuje.
Rodina nakonec vyhodila matraci, postel a část vybavení ložnice. Martin dnes připouští, že některá rozhodnutí dělali hlavně pod tlakem a ze zoufalství. „V tu chvíli chcete vyhodit všechno. Máte pocit, že jsou úplně všude. Zpětně vím, že jsme možná část věcí likvidovat nemuseli, ale psychicky jsme to nezvládali. Chtěli jsme mít pocit, že jsme udělali maximum,“ říká.
Náklady se šplhaly do desítek tisíc
Samotný boj se štěnicemi podle Martina neznamenal jen stres, ale také citelný zásah do rodinného rozpočtu. Odborné zásahy, nové vybavení, praní velkého množství textilu a další opatření postupně nabobtnaly do výdajů obřích rozměrů.
„Přestal jsem to počítat, když jsme utratili asi dvacet tisíc. Několik týdnů jsme vůbec neměli klid. I když jsme delší dobu nic nenašli, pořád jsme čekali. Stačilo, aby se partnerka poškrábala, a už jsme znovu kontrolovali celou postel,“ dodává.
Štěnice se podařilo v domě vymýtit. Tahle zkušenost se ale podle Martina podepsala na tom, jak dnes vnímá vlastní domov i cestování. V hotelových pokojích kontroluje matrace a okolí postele, zavazadla po návratu domů nechává několik dnů na balkoně. „Kdo to nezažil, asi nepochopí. Dodnes kontroluji každou tečku na prostěradle.“
„Nikomu nevyčítám, že si štěnice přinese domů. To se může stát komukoliv. Ale pokud o nich víte a měsíce mlčíte, zatímco bydlíte v paneláku, můžete zničit život desítkám dalších lidí. U nás to podle mě přesně takhle dopadlo. Sousedi štěnice neřešili, a nakonec byla zamořená skoro půlka domu,“ uzavírá Martin.
Zažili jste někdy podobnou situaci? Jak jste se štěnic nakonec zbavili? Dejte nám vědět do komentářů.
Autorský text + výpověď respondenta
